Běh jako cesta k uzdravení: Příběh Lucie Řehákové.

Běhání často vnímáme jako skvělý způsob, jak si udržet kondici nebo zlepšit fyzickou výkonnost. Pro někoho se ale může stát mnohem víc než jen fyzickou aktivitou – může se stát cestou k uzdravení a návratu k normálnímu životu po těžkých zdravotních problémech. Příběh Lucie Řehákové je inspirativním svědectvím o tom, jak běh pomohl nejen překonat zranění a operace, ale také psychicky zvládnout boj s rakovinou prsu. Lucie se podělí o svou cestu od fyzické bolesti a beznaděje k tomu, jak díky běhu našla znovu sílu, naději a chuť do života.

1. Dětství a sportovní začátky

Jmenuji se Lucie Řeháková a je mi 42 let. Jsem matka dvou dětí (dcera 12, syn 15). Už od dětství jsem byla stále v pohybu. Rodiče mě naučili bruslit, jezdit na kole, lyžovat a plavat. Pohyb se stal mým každodenním rituálem. S kamarádkami jsme trénovaly gymnastiku na trávníku a vzájemně se motivovaly. Byly to roky plné radosti z pohybu. V první třídě jsem začala chodit na tenis, ale brzy jsem přešla k volejbalu, kterému jsem se věnovala až do 18 let. Hrála jsem za Mladou Boleslav dorosteneckou extraligu. Atletice jsem se věnovala od šesté třídy a zaměřila se na skok do výšky a vrh koulí.

Každý pátek jsem s učitelem atletiky běhala do terénu, ale běhání jsem nesnášela. Běh pro mě znamenal utrpení. Vytrvalost a dýchání mi chyběly a neustále mě frustrovalo, že jsem nedosahovala dobrých výsledků.

2. Zranění a následky

V roce 2006 jsem si nešťastně poranila mediální meniskus pravého kolene. Následovala artroskopická operace. Po ní jsem začala více zatěžovat druhou nohu a kvůli tomu jsem si poranila i druhý meniskus. Během roku jsem musela podstoupit dvě operace. Bolest při turistice mě omezovala, a po 15 kilometrech jsem vždy musela přestat. Přijala jsem to a říkala si: „Artróza je za dveřmi, musím se připravit na život s omezením.“

3. Návrat k běhu a první pokusy

Mezi lety 2009 a 2014 jsem porodila dvě děti a starala se o ně. S manželem jsme zůstali aktivní turisti, ale běh jsem stále považovala za něco, co pro mě není možné. Manžel začal běhat a já ho obdivovala, ale moje kolena mě stále omezovala.

V roce 2016 jsem se rozhodla běh znovu vyzkoušet. Chtěla jsem si udržet kondici a cítit se lépe. První pokus byl nesmírně náročný. Sotva jsem doběhla 3,5 kilometru, byla jsem vyčerpaná. Přesto jsem se nevzdala. Zkusila jsem indiánský běh, kdy jsem střídala běh a chůzi, a postupně jsem se cítila silnější. Kolena mě občas bolela, ale nevzdávala jsem to.

Když začala pandemie Covid-19, začala jsem běhat pravidelně. Běhání mi přinášelo skvělý pocit z pohybu a naplňovalo mě. Postupně jsem zvládla běhat i 10 kilometrů terénem s mírným převýšením. Cítila jsem se skvěle a tělo mi dobře sloužilo.

4. Diagnóza a léčba rakoviny prsu

V dubnu 2023 mi diagnostikovali rakovinu prsu. Chodila jsem pravidelně na vyšetření, protože mám rodinnou anamnézu. Tentokrát ale přišla tvrdá rána – zhoubný nádor prsu. Svět se mi zhroutil. Podstoupila jsem biopsii a další vyšetření. Následovala oboustranná mastektomie. Čekání na operaci bylo nesmírně dlouhé a každý den jsem bojovala se strachem.

Při jedné návštěvě lékaře jsem se zeptala, jestli mohu nadále běhat. Lékař mi odpověděl, že pokud se cítím dobře, mohu. A tak jsem se k běhu vrátila. Běhala jsem mírně, dvakrát týdně, maximálně 10 kilometrů. Běhání mi pomáhalo nejen fyzicky, ale především psychicky. Dodávalo mi pocit, že mám věci pod kontrolou.

5. Jak mi pohyb pomohl uzdravit se

V květnu 2023 jsem podstoupila plánovanou operaci, která se zkomplikovala pooperačním krvácením. Musela jsem znovu na sál a podstoupila další narkózu, což bylo psychicky náročné. Jakmile jsem byla schopná, začala jsem chodit na procházky. Každý krok mi dával pocit, že se posouvám dál od nemoci.

Chemoterapie byla těžká, ale snažila jsem se být stále aktivní. Po několika dnech po chemoterapii jsem byla opět schopná chodit na kratší procházky. Pohyb mi dodával sílu, abych mohla bojovat dál.

V létě jsem zvládla ujít 24 kilometrů horským terénem. Pro mě to bylo naprosté vítězství. Postupně jsem se vracela k delším trasám běhu a zvyšovala tempo. Každý krok mi přinášel pocit, že se znovu dostávám k normálnímu životu.

Zima byla mírná, takže jsem mohla běhat celou sezónu. Pohyb se stal pro mě cestou k obnovení kontroly nad vlastním tělem a myslí. Teď jsem půl roku na dlouhodobé hormonální léčbě, která má své vedlejší účinky. Díky běhu a pohybu si ale udržuji nejen fyzickou kondici, ale i psychickou rovnováhu. Věřím, že díky běhu zůstanu silná a zdravá.

Ozvěte se nám

Máte svůj vlastní hluboký příběh, prošli jste zásadní proměnou, nebo vám běh změnil život? Napište nám! Rádi zveřejníme váš příběh a zařadíme vás do naší rubriky Osudy Běžce+, kde sdílíme inspirativní osudy lidí, kterým běhpřinesl změnu, naději nebo novou sílu. Každý příběh je důležitý a může motivovat další běžce. Staňte se součástí naší komunity. Těšíme se na vaše příběhy!